Václav, nebo Ruzyně?

Vláda včera rozhodla, že vyjmenované slovo ruzyně prostě není dost cool, aby se tak jmenovalo letiště a přejmenovala ho na letiště Václava Havla. Z hlubin internetových diskuzí se okamžitě vynořilo cosi, co snad kdysi bylo člověk a rozpoutala se bouřlivá diskuze, jestli je to nutné, zda není lepší šetřit, ba dokonce, kdo je vrah a kdo se s kým spikl. K některým „názorům“, které kolovali po internetu se snad raději ani vyjadřovat nebudu, našly se však i takové, které si zaslouží pozornost. Proto jsem se rozhodl polemizovat s argumenty, na které jsem včera narazil nejčastěji.

Proč zrovna po Havlovi?

A po kom jiném? Od vzniku Československa až do dnes jsme měli jen 3 (někdo by řekl dva, ale to je na jiný článek) státníky, za které se nemusíme stydět. To je na 94 let státnosti přeci jen dost málo. Každý národ potřebuje vzory a ať se to nám, cynickým Čechům, nemusí zdát, na Járu Cimrmanovi opravdu národní ideu nepostavíte. Václav Havel zkrátka a dobře pomáhal formulovat moderní českou státnost, je dokonce autorem preambule naší ústavy. Troufám si říci, že byl také nejobdivovanějším politikem ze všech postkomunistických států v zahraničí a jeho myšlenkami se inspirují disidenti v nedemokratických režimech dodnes.

Nejsou to zbytečně vyhozené peníze?

Podle včera schváleného návrhu bude celé přejmenování stát 4 miliony korun. To není zas tolik. Jakákoli socha, nebo pomník, by bezpochyby stál stejné peníze a neuctít významného člověka, který se zasloužil o demokracii a republiku jen proto, že se zrovna musí šetřit, mi připadá (promiňte mi ten výraz) ubohé. To je jako říct: „Jo díky, že si seděl v tom kriminále a tak, že si byl opravdu dobrá a reprezentativní hlava státu a že si pomohl vybudoval dobré jméno České republiky v zahraničí, ale 4 melouny, to je nějak moc, možná kdyby si umřel, až bude po krizi, to bychom třeba na nějakou tu pamětní destičku někde peníze vyštrachali.“ Ještě ke všemu, se propagační materiály, letáčky a propisky vyrábí každý rok nově a ty dvě světelné tabule na letišti by se stejně časem musely vyměnit. A pokud jde o přemluvení hlášení v MHD, tak to klidně udělám sám a zadarmo (magistrát mě v případě zájmu může kontaktoval na email a domluvíme si podrobnosti).

Havel nerad létal.

To je argument jak noha. Přemýšlím, jestli pak měl Woodrow Wilson rád vláčky, Palach rád náměstí, Washington rád hlavní města, nebo Milada Horáková dopravní zácpy. Asi ne. Tady jde totiž o uctění památky, pojmenovat po někom něco je totiž svého druhu památník. Ukazuje to, že si člověka vážíme a že hold životy některých lidí mohou být méně bezvýznamné, než ty naše.

Gottwaldov taky dlouho nevydržel.

To je pravda, ale on je rozdíl, jestli žijete v demokratickém právním státě a pojmenujete něco po významném a uznávaném státníku, nebo jestli žijete v totalitě a pojmenuje město po vrahovi. Zatímco Gottwaldov nevydržel, tak Washington je Washingtonem už od roku 1790 a vypadá, že to Američanům ani trošku nevadí.

To je jak za komunistů, ti taky stavěli obří sochy.

Uctívat bývalé prezidenty rozhodně není vynález SSSR. Ve Francii existuje letiště Charles de gaulle airport, v Itálii jsou náměstí Viktora Emanuela II. Nejlépe je to ale vidět v USA, první moderní demokratické republice. Pomníky jako Mount Rushmore, letiště JFK, Washingtonův monument, Lincolnův památník jsou jen některé, které se na území USA nachází. Například letos v létě v Londýně, v rámci oslav 60 let královny na trůně, vypluje na Temži na 1 000 lodí. Takže vážit si svých významných státníků a alespoň touto cestou jim poděkovat, rozhodně není vynález komunistické strany.