Na rovinu musím říct, že mě baví sedět v hospodě a nadávat. Však koho by to nebavilo, člověk sedí v teple, popíjí si oblíbený nápoj a kritizuje. A jelikož je odjakživa kritizování činnost jednoduší, než tvoření, tak jde vlastně o docela pohodovou kratochvíli. V poslední době se mi však na mysl čím dál častěji vkrádá, pro Čecha snad téměř kacířská myšlenka, že bych mohl začít i něco dělat. Přeci jen jsem mladý, plný energie, zapálený a ještě jsem se nestihl nasrat na okolní svět a rezignovat na veškeré dění, jako spousta ostatních lidí. Začal jsem tedy přemýšlet, jak by to dělání mohlo vypadat, abych se zase přeci jen moc nenadřel. Jak asi tušíte, první mě napadlo začít psát tenhle blog. Prostě jsem cítil potřebu ventilovat své názory, ne snad, že by někoho inspirovaly a ovlivnily, ale spíš, že by někoho nasraly a on by pak šel do hospody a tam nadával, což by ho přimělo zamyslet se, jestli by s tím neměl začít něco dělat a třeba si založil blog, kterým by nasral další lidi......

Jenže to mi přišlo trochu málo, přeci jen, můj blog si asi moc lidí číst nebude. Napadlo mě, že by možná pomohlo, kdybych začal mezi text vkládat obrázky modelek ve spodním prádle, ale pak mi došlo, že ani pak blog moc lidí číst nebude. Tudy tedy cesta nevede. Jak tedy v prostředí demokratického právního státu s parlamentní formou vlády ovlivnit správu věcí veřejných? (jedná se o věci veřejné s malým v, jak ovlivnit ty s velkým V si raději ani nechci představovat) Odpověď je jednoduchá a bystřejším čtenářům již možná došla. Vstoupit do politické strany.

Zdálo by se, že je problém vyřešen, jenže jak to tak bývá, jeden člověk vyřeší, další se objeví. Do jaké strany vlastně vstoupit? KSČM a VV můžeme vyřadit rovnou a snad i bez vysvětlování. Fanouškem ČSSD taky nejsem, ne snad, že bych byl vyhraněný pravičák a při slovech solidarita se mi chtělo zvracet, ale ČSSD nepovažuji za moderní levicovou stranu, která má člověku, jako já, co nabídnout. No a ODS taky není zrovna můj šálek čaje, ať již dnes tak pověstnými kmotry, proti evropskou politikou, nebo osobou Václava Klause.

Takže jaká bude pointa tohoto zamyšlení? Bohužel zatím žádná. Prostě jsem si to zkrátka a dobře ještě celé nerozmyslel. Ale pokud někdo vnímal i to, co v textu není (nemyslím čárky, tvrdá a měkká y/i a podobné kraviny), tak už možná řešení tuší....