Přítelkyně se svoji sestrou si rozhodly postěžovat si na nás chlapy a mě napadla geniální myšlenka, jak navýšit počet příspěvků na svém blogu. Vzhledem k takřka nulové návštěvnosti tohoto blogu snad ani nikoho neurazí drobné vychýlení od tématu předchozích příspěvků.


Čtyři jednoduchá pravidla, jak se vyhnout zbytečným hádkám

Pravidlo číslo 1
Nikdy, ale opravdu NIKDY nepoužívejte ironii! Z očí do očí a zvlášť ne ve psaném projevu, na facebooku nebo v esemesce, naprosto zakázáno! Muži ji nikdy nepochopí, tento senzor jim v mozku prostě chybí, v horším případě ji berou jako útok. A v dalším rozhovoru to rozhodně použijí proti Vám.

Pravidlo číslo 2
Řečnické otázky jsou také zlo! Muži na ně zásadně odpovídají a přiznejme si, některé odpovědi vážně nechceme slyšet. Ženy z nich vycházejí jako tlusté, hloupé a škaredé.

Pravidlo číslo 3
Vyjadřujte se jasně a krátce. Pokud možno jedním maximálně dvěma slovy. V delší větě by totiž mohli najít slovo, které by mohli také považovat za útok a upřímně, pokud v té větě není „pivo“ nebo „sex“ stejně ji po deseti vteřinách přestanou poslouchat.

Pravidlo číslo 4
S nadsázkou opatrně. V literatuře se jako hyperbola, nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost. Jenže tohle nemají naši drazí nikdy šanci pochopit. Přiklad : „Vždyť se vůbec nevidíme!“ Reakce : Kdyby sme se asi vůbec neviděli, tak spolu nechodíme.“ Na zabití.

Pravidlo číslo 5
Tyto pravidla berte lehce ironicky a hlavně s nadsázkou!



Tereza a Martina Bártovi

A já si „myslím“ s02e01

Tak nám pomalu začíná semestr a já si během příprav ne něj vzpomněl, že jsem si vlastně založil blog. Přemýšlel jsem, jak vysvětlit svoji dlouhou nečinnost a nakonec mě napadlo, že by se moje psaní dalo přirovnat k televiznímu seriálu. Prostě jsem před prázdninama skončil, přes léto si odpočinul a na podzim přicházím na vaše obrazovky (tedy spíše monitory, iPady a tak) s novou sezónou. Zbývá jen doufat, že bude delší, než ta minulá.

A co mě tak náhle vytrhlo z letargie? Nic obyčenějšího než rozhovor. Nejde však o rozhovor se mnou, ale o rozhovor s Karlem Janečkem z nového čísla časopisu Forbes (září 2012). Pan Janeček si určitě zaslouží obdiv, dokázal se neuvěřitelně vypracovat a přes vydělávání peněz v kasínu se dostal až k založení prosperující firmy, špičky v oboru market makerů. Chválihodná je také činnost v jeho protikorupčním fondu, který pomohl rozkrýt nestandardní poměry v pražském dopravním podniku. Ale jak asi tušíte, tak bych neobnovil svůj blog pouze pro slova chvály. Trnem oku je mi totiž plán pana Janečka, který se týká zlepšení naší politické situace a hlavně změny volebního modelu pro volby do Poslanecké sněmovny České republiky.

A v čem ta změna spočívá? Tady si dovolím odcitoval zmíněný rozhovor z časopisu Forbes:

„Nový volební systém by měl dvě klíčové charakteristiky. Jednak tu, že se volí osobnosti, nikoli anonymní kandidátky. Navrhujeme 81 volebních obvodů jako při senátních volbách – to proto, aby nevznikaly nové administrativní komplikace. Systém bude jednokolový a za každý obvod budou zvolení dva poslanci. Čili politická strana může v jednom obvodě nominovat jen dva kandidáty. Kromě nich mohou do voleb jít i nezávislí, pokud seženou příslušný počet podpisů. Dohromady bude ve sněmovně jen 162 poslanců. Nejdůležitější změnou ale bude takzvaný minusový hlas. Každý volič dá dva klasické plusové hlasy a jeden mínusový. To znamená, že kromě dvou hlasů pro své favority vybere povinně jednoho kandidáta, kterého by ve sněmovně nejvíc nechtěl. Vyhraje ten, kdo nasbírá nejvíc hlasů – plusové se přičítají, mínusové odčítají.“

Takto postavený model má podle mě hned několik nedostatků a já se ty největší pokusím ve stručnosti nastínit:

1. velká podoba s většinovým systémem
   Navrhovaný model trpí typickým neduhem všech většinových systémů a to tím, že extrémně znevýhodňuje malé strany. Politické strany typu Zelených, KDU, nebo třeba SPOZ by nejspíše neměly, s volebními preferencemi kolem 5% hlasů, sebemenší šanci obsadit nějaké křeslo. Podíváme li se pak na současné voličské preference, tak by šanci neměla ani Top 09. O hlasy by se tak dělila ČSSD, KSČM a ODS. Vzhledem k existenci minusových hlasů, které volič musí použít, si dovolím tvrdit, že by téměř žádné křeslo nakonec nezískala ani ODS, jelikož by logicky její kandidáti dostávali minusové hlasy jak od voličů ČSSD, tak od voličů KSČM, zatímco voliči ODS by si museli vybrat, komu z těchto dvou stran své minusové hlasy přidělí. Do hry by se zapojila i rivalita ODS a Top 09, která by také, dle mého názoru, některé minusové hlasy odčerpala. Samozřejmě nejsem politolog a je možné, že můj názor je naprosto mimo mísu, ale opravdu nevěřím v to, že by takováto změna volebního systému přinesla nějaké řešení.

2. šanci na zisk mandátu budou mít jen průměrné osobnosti
   Další, dle mého názoru obrovské, nebezpečí. Opět díky existenci mínusových hlasů by se straně nevyplácelo nominovat výrazné kandidáty, protože společnost více polarizují. To znamená, že člověk, který například 4 roky řídí ministerstvo, by neměl v podstatě žádnou šanci být znovu zvolen. Jak známo, nedá se zavděčit všem a i kdyby jeho styl politiky oslovil 30% voličů, stačí 15%, kterým je proti srsti a šance na zvolení dramaticky klesají. Jistě, dá se namítnout, že by pak v politice nebyli lidé typu Jiřího Paroubka, Miroslava Kalouska a dalších, ale opravdu chceme v parlamentu nevýrazné lidi, o kterých nic nevíme? Schválně kdo zná jména jako Ladislav Šincl, Zdeňka Horníková, Jan Florián, Václav Votava, Jitka Chalánková. A to jsou prosím všechno současní poslanci. Dle mého názoru nelze "sehnat" 162 lidí, na kterých se shodne celá společnost a zároveň budou špičky ve svém oboru bez toho, aby k nim neměla alespoň část populace výhrady.
   
   
3. pouze dva možní kandidáti
   Podle návrhu má strana právo nominovat pouze 2 kandidáty. Pokud tedy někdo smýšlí například pravicově a jeho politickým představám nejlépe odpovídá program ODS, nemá jinou volbou, než zvolit pouze toho, kdo je mu předložen. V současném volebním systému máte možnost výběru a tzv. preferenčních hlasů, kdy si na kandidátce můžete vybrat, jaké osobnosti vám z dané strany vyhovují. Což je dle mě férovější přístup.